HORNETTLON - TRENÉŘI ZÁVODILI

HORNETTLON - TRENÉŘI ZÁVODILI

Roman - Po třech letech teoretizování o sestavování družstva trenérů na kvadriatlonový závod Hornettlon, jsem se rozhodl letos opravdu družstvo nejenom sestavit, ale dokonce se závodu zúčastnit! Měsíc před startem se tak podařilo sestavit družstvo ve složení Jarda Čermák, Tomáš Valoušek, Roman Šibrava a Zbyněk Valoušek pod názvem Dukla – lyžníci. Hned na začátku jsme si stanovili tvrdý a nesmlouvavý měsíční tréninkový plán, ale pracovní vytížení (nebo že by lenost) ho poněkud změnilo k nepoznání. A tak Jarda si dal první plavecký trénink dva dny před závody, já jsem vyndal brusle poprvé od loňského podzimu v pátek večer, abych zjistil zda po posledním podzimním ježdění za deště jsou ložiska schopna otáčivého pohybu, a bratři Valouškové do poslední chvíle řešili kdo vlastně pojede na kole a kdo poběží. Nevadí, důležité jsou cíle a ty jsme měli veliké! Hned po příjezdu na Hradčanské letiště jsme trochu začali o sobě pochybovat, když jsme viděli nekonečnou řadu parkujících vozidel a z nich vysedat vytrénované borce. Krátce před startem uzavřel optimista Tomáš sázku s družstvem st. žákyň a dorostenek (Eliška Šibravová, Sára Čermáková, Bára Tužová a Tereza Ježková), že v případě naší porážky s jejich družstvem půjdeme všichni do hola. Copak mě by to nevadilo, stejně už nemám co střihat, ale hoši jako Kožakové...

Ale to už Jarda, přezdívaný v rodném Trojmezí Wasser Geparden stál na startu plavecké části.Z jeho taktikou běžet v mělkém rybníku první půlku tratě pořadatelé počítali a trať bohužel změnili, a tak hned po plavecké části jsme od Báry chytli minutové manko, což těžce otřáslo s Tomášovým optimismem a Jarda se Zbyňkem si začali fotit na památku své účesy. V cyklistické části Tomáš střídavě nabíral zpět optimismus, aby ho zase ztratil. Po stažení náskoku děvčat z plavecké části ho v jediném kopci na trati Sára dojela a dokonce i předjela. To ale Tomáš sebral veškeré zbytky sil, přidal mužskou ješitnost a Sáru předjel a dokonce jí o pár sekund ujel. Sára to popisuje takto. „Předjížděla jsem tichou elektrickou lokomotivu, která se za mnou změnila v supící parní lokomotivu a ta mě nakonec předjela. Trochu jsem se toho těžce dýchající strýčka za sebou bála“. Nakonec jsem tedy štafetu před 11. km na bruslích přebíral s malým, ale psychicky povzbuzujícím náskokem. Ložiska v mých bruslích odváděla výbornou práci, což se nedalo říci o mých nohách. Proč ty Rusové to letiště stavěli s tak dlouhými rovinami!? Zvláště úsek proti větru a do mírného kopce byl zdrcující. A to se jel dvakrát. Cíle jsem se nakonec v úmorném vedru dočkal a štafetu předával Zbyňkovi s navýšeným náskokem. To už jsme začali věřit, že i přes nesporné běžecké kvality Elišky, si Zbyněk vítězství nad jejich družstvem nenechá vzít. Zvláště když se před týdnem vrátil se soustředění z Božího Daru, kde snad jen negriloval, ale i si ze svými svěřenci trochu potrénoval. A opravdu vítězství i vlasy byly naše (u mě jen to vítězství)!

A jak jsme dopadli všichni celkově? Družstvo trenérů si přivezlo pohár za druhé místo v kategorii a celkové páté, děvčata s týmu Unitatos skončila na výborném desátém místě (soutěžila s dospělými). Na závěr bych chtěl ještě vyzdvihnout výkon družstva sestaveného z ml. žákyň ve kterém byla i naše Matilda Ježková, které skončili na pěkném 16. místě. Celkově se závodu družstev zúčastnilo 28 družstev. Za rok na Hradčanském letišti na shledanou!