Jizera 2014

Jizera 2014

Roman - Rok uběhl jako voda v Jizeře a mi se po roce opět vydali v hojném počtu na splavení této „divoké“ řeky. Již od časného rána jsme v Turnově vyhlíželi příjezd našeho již dobrého přítele z Dubrovníku Jardise Čermakoviče, který se opět ujal vedení této náročné plavby. Někteří (hlavně ženy a dívky) byly tak nedočkavé, že na parkovišti dokonce celou noc bivakovali, aby ráno měli nejlepší výhled. Po raním příchodu sms zprávy, že Jardis přijede vlakem (na jeho voze v barvě Jadranského moře se podepsala agresivní mořská sůl), se sice na oko zlobili, ale zároveň s kapesníčky v ruce ho běželi přivítat na vlakové nádraží. Již v okně přijíždějícího vlaku byla vidět statná postava mořského vlka. Po uvítání (bohužel dámy opět zapomněly chleba a sůl) se Jardis ihned rázně ujal vedení výpravy. 

Po příjezdu do přístaviště Spálov proběhlo rozdělení plavidel a tradiční křest nových vodáků.

Někteří to nesli statečně a ty méně statečné jsme snad neodradili od vodáckého sportu.

Následná plavba do první zastávky v Železném Brodě probíhala bez vážnějších problémů, a ani jsme tentokrát nikoho neztratili přes palubu na dravém Paraplíčku.

V Železné Brodu došlo k malému incidentu. U našeho kapitána se projevili geny získané od několika generací svých předků. Jadranských pirátů. Vrhl se na nebohou oběť Terezu a za hrozného řevu, který mi suchozemské krysy známe jen z akčních filmů o pirátech jí vrhli do zpěněných vod. Naštěstí tato sportovkyně se i bez pomoci smějícího se davu dostala zpět na pevninu.

Další plavba do přístaviště Malá skála probíhala opět bez větších komplikací a všichni se těšili na zasloužený mok v místní přístavní krčmě. A věřte, byl hodně lahodný. 

Zatímco se dětská část výpravy při sjíždění jezu na Malé skále snažila vypadnout z lodě (některým se to i povedlo), dospělá část si vychutnávala již zmíněný mok a opékala divočáka uloveného v okolních supermarketech.

Po hodině odpočinku jsme posbírali všechny děti, a po přepočítání a vrácení přebytečných místních domorodých dětí jsme vypluli na závěrečný úsek do cílového přístaviště v Dolánkách.

Akce se opět i díky krásnému letnímu počasí vydařila, a všichni se vrátili z výpravy v pořádku (snad i duševně). 

A tak AHOJ ZA ROK!