JAK JSME SE SOUSTŘEDILI

JAK JSME SE SOUSTŘEDILI

Roman - Dvěma slovy: kvalitně a zábavně! Již tradiční příjezd na chatu Ahoj dával předpoklad, že soustředění proběhne min. „sladce“. V chodbě chaty bylo připraveno přes 20 plechů koláčů, bábovek, perníků a buchet od maminek našich závodníků. A za to jim tradičně děkujeme! Pak už následovalo rychlé ubytování a hurá na první trénink! A hned první byl pro starší výživný – výběhy sjezdovky na Severáku. Bohužel, místní personál naše závodníky nevyslyšel a vleky nepustil.Další radostnou událost toho dne prožila pracovní četa dorostenců na mytí nádobí, které velel Kuba.

I když jeho věta: „Už se těším až doma obejmu myčku“, tomu zrovna nenasvědčovala. Odpoledne následoval trénink na kolečkových lyžích a bruslích. A rušno bylo i v noci, kdy celou chatu rozezněla rána po tom, co se Nela rozhodla ve spánku vyzkoušet létání a její přistání z horní palandy bylo spíše nouzové než hladké! Naštěstí křídla a podvozek vydržel.

Další den nás čekal celodenní výlet do hor, spojený s netradičním orientačním během, při kterém družstva hledala Jizerskohorské pomníčky. Start závodu vypadal spíše na brzké vytočení čísla horské služby, když i zkušený skaut Ondra a syn orientačního běžce Oliver se vydali v zcela opačný směr a mimo mapu. Vše podtrhl Kuba (již několikrát ztracený v létě i zimě), který se bohužel, pro své družstvo, ujal rázně velení a vydal se také ve zcela opačný směr. Naštěstí nemrzlo, nebe se vyjasnilo a tří hodinové čekání trenérů Na knajpě bylo celkem příjemné a nakonec i úspěšné! Do cíle dorazili všichni! Zpáteční cesta na chatu byla zpestřena sběrem hub, z kterých byla večer výborná smaženice. A jelikož nejenom tréninkem je závodník živ, následující den odpoledne byl věnován zábavě. Všichni účastníci soustředění si vyzkoušeli svoji zručnost v lanovém centru. Tedy všichni ne! Trenéři radši vše jako vždy jistili svými zkušenými radami ze země. Nebo. že by bylo vše jinak...

A sobota? Start na již 41. ročníku Janovských 11 a 19 km. A jak jsme si vedli? Za vše hovoří vtipné vyjádření starosty Janova nad Nisou – „Dukláci, příště zůstaňte doma!“ Z dvanácti cenných kovů rozdělovaných v žákovských kategoriích (2 a 6 km) jsme si odvezli plných 8 do Liberce!!! „No zřejmě slušnej oddíl!“ A večer? Tradiční oslava v italském duchu – pizza a po ní noční temný les. Stezka odvahy. Přebalovat jsme nakonec nikoho nemuseli, i když slzy tam byly.

Závěrečný večer proběhl ve volnějším duchu, a tak někteří klikovali i po 23 hodině. Nakonec ale úspěšně usnuli, aby se ráno probudili do závěrečného dne. Ráno jsme dojedli poslední výborné koláče, uklidili celou chatu a během se přesunuli do Liberce. Tak zase za rok na shledanou!

 

Foto se soustředění najdete na:  skiliberec.rajce.idnes.cz/VT_Ahojka_2016